Stála tam ta modrá budka. Oswin to nechápala. Sebrala svoji tašku a utíkala k ní s vědomím že je to její jediná naděje. Nechtěla zůstat sama. Všichni jakoby zamrzli v čase. Vyhýbala se sochám svých kamarádů a
zmocňovala se jí panika že ta budka odletí. Přiběhla těsně k ní a najendou se jí zmocnila nejistota.
*Co uvnitř asi bude? Co když umřu?!* ale moje zvědavost její větší než strach. Zaklepala na zářivě modrá dřevěná dvířka. Ustoupila o krok dál protože nevěděla co od toho má čekat. Najednou dvířka vrzla a Oswin za nimi spatřila vysoký stín.
„co tu chceš?" řekl jí hluboký hlas. Ten dotičný vyšel na světlo.
„Ale vážně..co tu chceš?" zeptal se trochu milejším hlasem. Byl to vysoký chlap s hnědými vlasy. Měl na sobě hnědý oblek a zářivě červeného motýlka. Jako by ho Oswin už někde viděla. Ale nemohla si vzpomenout.
„Vy...já.." koktala že sebe.
„proč se ostatní nehýbou? Co je to za věc?" ukázala na budku.
„A kdo jste vy? Jako bych vás už někde potkala" zeptala se opatrně Oswin. Bylo vidět že má strach ale snažila se to skrýt.
„Já jsem Doktor" řekl rázně muž a trochu se napřímil aby vypadal vyšší.
„doktor čeho?" zeptala se nechápavě Oswin.
„Prostě Doktor..tak...a ty se jmenujěš?" zasmál se muž.
„Oswin..Oswin Oswald" řekla Oswin. Doktorův úsměv povadl. Oswin nechápala co se to kolem ní děje. Bylo jí přeci teprve 14.
„dobře Oswin ...jěště se setkáme...neboj bude to brzo" řekl Doktor.
„Ale kdy to bude?" zeptala se nechápavě Oswin.
„Až si na mě vzpomeneš" řekl Doktor a nastoupil zpět do své policejní budky.
„Proč bych měla zapomenout?" zařvala na něj ale to už zavřel dveře. Po chvíli byl pryč.
Oswin na něj opravdu zapomněla. Zapomněla na všechno. Na modrou budku, na zářivě červeného motýlka. Vůbec netušila co se kolem ní děje.
10.4 2013:
Oswin rostla a byla stále krásnější a chytřejší . Pomalu se blížil den kdy se měl Doktor znovu ukázat. Dne 10.4 2013 měla Oswin se třídou školní výlet. Jako vždycky bylo v autobuse rušno akorát Oswin byla zticha. Nad něčím přemýšlela. Nad něčím důležitým. Ale neměla vůbec ponětí o čem . O mimozemských věcech. O všem nemožném. Když třída dorazila do muzea všichni se rozutekli někam pryč. Oswin zůstala sama a přihlížela si obrazy které namalovali známí umělci. Byla v místnosti úplně sama. Když v tom se za ní něco hnulo. Oswin se pohotově otočila a strašně se lekla. Před ní stála vysoká postava v černém obleku. Jediný problém byl že to nebyl člověk. Bylo to živé , opravdu se to hýbalo. ŠLo to směrem k ní. Oswin couvala dozadu a měla strach. To monstrum bylo bledé a nemělo skoro žádný obličej. Občas se kolem něj mihnul blesk. Oswin couvala neschopna slova dozadu. Tvor se k ní pomalu přibližoval. Najednou cítila jak jí někdo vzal za ruku a utíkal s ní pryč. Po chvíli se zastavili.
„kdo jste?" zeptala se nechápavě Oswin a odtrhla se od muže.
„proč jste.. " zarazila se Oswin protože za mužem spatřila modrou budku.
„Bože já jsem vážně zapomněla.." řekla Oswin a chytla se za hlavu.
„Jak jsem mohla zapomenout? A to před čím jsi mě zachránil..co to bylo?"
Doktor se zamračil.
„Neměla by jsi si ty tvory pamatovat jak je to možné?" až teprve teď si Oswin všimla že má na svém pravém oku jakousi pásku přez oko. Šáhl si do svého hnědého obleku a vytáhl nějakou divně vyhlížející věc. Byla dlouhá asi 20 centimetrů. Možná míň. Když jí Doktor zapnul vydávala strašný zvuk. Začal s tím Oswin zkoumat. Podíval se jí zpříma do očí. Celou si jí 2x obešel a nechápavě se na ní díval.
„Něco se stalo?" zeptala se Oswin.
„Ale nic" ujistil jí Doktor.
Když v tom se v její ruce octlo něco malého a studeného. Byl to klíč.
„Co to je?" zeptala se Oswin a přihlížela si ho zblízka.
„Jedna rada...až budeš v nebezpečí...silně ho stiskni" řekl naposledy Doktor a vstoupil do své modré budky. Hned na první pohled se Oswin něco nezdálo. ŠLa rychle za ním.
„co si o sobě jako myslíš? ŽE proste prijdeš a převrátíš mi můj život naruby?" vstoupila do budky a pokračovala.
»Myslíš si že..." když v tom se rosvítili světla. Bylo to jako v pohádce. Bylo to uvnitř větší .
„Její jméno je Tardis..je to stroj času...a je moje"
„P- podívej se na to" koktala že sebe Oswin.
„Jen běž" řekl Doktor a uchechtl se. Oswin vyběhla ven. Oběhla první stěnu budky, druhou, třetí..už chtěla doběhnou zpět ke vchodu když v tom se dveře zavřeli a budka začala pomalu mizet.
*Co uvnitř asi bude? Co když umřu?!* ale moje zvědavost její větší než strach. Zaklepala na zářivě modrá dřevěná dvířka. Ustoupila o krok dál protože nevěděla co od toho má čekat. Najednou dvířka vrzla a Oswin za nimi spatřila vysoký stín.
„co tu chceš?" řekl jí hluboký hlas. Ten dotičný vyšel na světlo.
„Ale vážně..co tu chceš?" zeptal se trochu milejším hlasem. Byl to vysoký chlap s hnědými vlasy. Měl na sobě hnědý oblek a zářivě červeného motýlka. Jako by ho Oswin už někde viděla. Ale nemohla si vzpomenout.
„Vy...já.." koktala že sebe.
„proč se ostatní nehýbou? Co je to za věc?" ukázala na budku.
„A kdo jste vy? Jako bych vás už někde potkala" zeptala se opatrně Oswin. Bylo vidět že má strach ale snažila se to skrýt.
„Já jsem Doktor" řekl rázně muž a trochu se napřímil aby vypadal vyšší.
„doktor čeho?" zeptala se nechápavě Oswin.
„Prostě Doktor..tak...a ty se jmenujěš?" zasmál se muž.
„Oswin..Oswin Oswald" řekla Oswin. Doktorův úsměv povadl. Oswin nechápala co se to kolem ní děje. Bylo jí přeci teprve 14.
„dobře Oswin ...jěště se setkáme...neboj bude to brzo" řekl Doktor.
„Ale kdy to bude?" zeptala se nechápavě Oswin.
„Až si na mě vzpomeneš" řekl Doktor a nastoupil zpět do své policejní budky.
„Proč bych měla zapomenout?" zařvala na něj ale to už zavřel dveře. Po chvíli byl pryč.
Oswin na něj opravdu zapomněla. Zapomněla na všechno. Na modrou budku, na zářivě červeného motýlka. Vůbec netušila co se kolem ní děje.
10.4 2013:
Oswin rostla a byla stále krásnější a chytřejší . Pomalu se blížil den kdy se měl Doktor znovu ukázat. Dne 10.4 2013 měla Oswin se třídou školní výlet. Jako vždycky bylo v autobuse rušno akorát Oswin byla zticha. Nad něčím přemýšlela. Nad něčím důležitým. Ale neměla vůbec ponětí o čem . O mimozemských věcech. O všem nemožném. Když třída dorazila do muzea všichni se rozutekli někam pryč. Oswin zůstala sama a přihlížela si obrazy které namalovali známí umělci. Byla v místnosti úplně sama. Když v tom se za ní něco hnulo. Oswin se pohotově otočila a strašně se lekla. Před ní stála vysoká postava v černém obleku. Jediný problém byl že to nebyl člověk. Bylo to živé , opravdu se to hýbalo. ŠLo to směrem k ní. Oswin couvala dozadu a měla strach. To monstrum bylo bledé a nemělo skoro žádný obličej. Občas se kolem něj mihnul blesk. Oswin couvala neschopna slova dozadu. Tvor se k ní pomalu přibližoval. Najednou cítila jak jí někdo vzal za ruku a utíkal s ní pryč. Po chvíli se zastavili.
„kdo jste?" zeptala se nechápavě Oswin a odtrhla se od muže.
„proč jste.. " zarazila se Oswin protože za mužem spatřila modrou budku.
„Bože já jsem vážně zapomněla.." řekla Oswin a chytla se za hlavu.
„Jak jsem mohla zapomenout? A to před čím jsi mě zachránil..co to bylo?"
Doktor se zamračil.
„Neměla by jsi si ty tvory pamatovat jak je to možné?" až teprve teď si Oswin všimla že má na svém pravém oku jakousi pásku přez oko. Šáhl si do svého hnědého obleku a vytáhl nějakou divně vyhlížející věc. Byla dlouhá asi 20 centimetrů. Možná míň. Když jí Doktor zapnul vydávala strašný zvuk. Začal s tím Oswin zkoumat. Podíval se jí zpříma do očí. Celou si jí 2x obešel a nechápavě se na ní díval.
„Něco se stalo?" zeptala se Oswin.
„Ale nic" ujistil jí Doktor.
Když v tom se v její ruce octlo něco malého a studeného. Byl to klíč.
„Co to je?" zeptala se Oswin a přihlížela si ho zblízka.
„Jedna rada...až budeš v nebezpečí...silně ho stiskni" řekl naposledy Doktor a vstoupil do své modré budky. Hned na první pohled se Oswin něco nezdálo. ŠLa rychle za ním.
„co si o sobě jako myslíš? ŽE proste prijdeš a převrátíš mi můj život naruby?" vstoupila do budky a pokračovala.
»Myslíš si že..." když v tom se rosvítili světla. Bylo to jako v pohádce. Bylo to uvnitř větší .
„Její jméno je Tardis..je to stroj času...a je moje"
„P- podívej se na to" koktala že sebe Oswin.
„Jen běž" řekl Doktor a uchechtl se. Oswin vyběhla ven. Oběhla první stěnu budky, druhou, třetí..už chtěla doběhnou zpět ke vchodu když v tom se dveře zavřeli a budka začala pomalu mizet.
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára
V komentároch nám môžete vždy povedať či sa vám príbeh páčil alebo nie, prípadne čo by ste zmenili, alebo s čím nesúhlasite (t.j. nezhody v seriáli apod.)
Ďakujeme, že nás povzbudzujete pozitívnymi komentármi, dodáva nám to pocit, že to čo píšeme sa niekomu páči, a máme chuť písať ďalej. :))
Admins team.