Do očí mi nepříjemně svítilo slunce takže jsem neviděla ani kam jdu. Ale touhle cestou jsem procházela už po několikáté a térén jsem měla otestovaný. Ladně jsem přeskočila potok a odbočila na cestu k lesu. Sluneční záře ze mě pomalu opadávala a já už dokázala v dáli rozeznat stroj času.
"Tardis..." vydechla jsem a přibližovala se lesním terénem přímo k ní. Obešla jsem hromadu posekaných stromů kvůli kterým to v téhle oblasti úžasně vonělo dřevem a smůlou. Vyhodila jsem mentolovou žvejkačku kterou jsem žvýkala. Teď už jsem stála tváří v tvář modré budce. Věděla jsem moc dobře co je uvnitř. Sladká, neviná , obyčejná modrá budka. Ale vevnitř je jiná. Je nekonečná...
Vztáhla jsem ruku a třikrát jemně zaklepala. I když jsem se snažila co nejjemněji tak dřevo dunělo. Nevím proč to vlastně dělám. Mám u tohohle i smíšené pocity.
Jmenuji se Bella Greyová. Tenhle sen navštěvuji každý den. Není to skutečné. Je to jen změť mých představ a pocitů. Vždycky jsem toužila po něčem extra. A tady to mám. Můj malý stroj času.
Otočila jsem klíčem v zámku a otevřela jsem dveře...trochu při otevření zavrzaly. Ale mně ten zvuk akorát připomněl že tady jsem vítána. Že někdo chce abych vstoupila.
Otevřela jsem oči. Na obličeji jsem cítila chladný pot. Všude okolo mě byla tma. Přetočila jsem se na pravý bok ale věděla jsem že už neusnu. Věděla jsem že se chci do toho snu vrátit. Odhodila jsem ze sebe peřinu a vsoukala se do džínů které jsem měla přehozené přez židli. Vzala jsem si ze šuplíku baterku a potichu otevřela okno. Pokoj mám v přízemí takže jsem prostě vyskočila. Křupání větviček snad rodiče nevzbudí...
To místo...kde má být TARDIS je asi půl kilometru od mého domova...
Prošla jsem pár ulicemi a pak zahnula po cestě k lesu. Místo slunce mi na cestu svítil měsíc. Byl úplněk . Musela jsem se na chvíli zastavit a na tu nádheru se podívat. Ty hvězdy, mléčná dráha, velký vůz...ale...
Co je tohle?
Na obloze nade mnou něco blikalo. Letadlo to nebylo. To bych poznala. Přibližovalo se to...
Snižovalo to rychlost a padalo to k zemi...a byla to...byla to TARDIS.
Musela jsem se skrčit aby mě nesmetla. Proletěla nade mnou a přistála o kousek dál. Zvedla jsem se a mněla jsem srdce až v krku.
Pořádný adrenalin...to je moje!
Sen se mi vyplnil. Tomu bych nikdy nevěřila. Třeba bych ten sen teď mohla dokončit v realitě. Otevřít konečně modré dveře a nakouknout dovnitř. Chci vidět celý čas a prostor. Baterku jsem zastrčila za džíny a utíkala k TARDIS. Přede dveřmi jsem se zastavila.
Něco je tu špatně...
Opravdu, něco tu nebylo v pořádku. Zmocnila se mě panika.
Nemám klíč!
Když v tom mě něco začalo pálit v kapse. Vytáhla jsem to. Svítilo to světle modrou září. Byl to klíč. Bez váhání jsem ho zasunula do zámku a vydechla.
Co mě tam asi čeká? pomyslela jsem si a otevřela dveře...
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára
V komentároch nám môžete vždy povedať či sa vám príbeh páčil alebo nie, prípadne čo by ste zmenili, alebo s čím nesúhlasite (t.j. nezhody v seriáli apod.)
Ďakujeme, že nás povzbudzujete pozitívnymi komentármi, dodáva nám to pocit, že to čo píšeme sa niekomu páči, a máme chuť písať ďalej. :))
Admins team.