Last Question

Tento jednodílný příběh jsme s kamarádkou psaly na lyžáku. část jsem psala já a část ona :) tak snad se bude líbit :)


Stála na rozlehlé louce v pravé ruce svírala dopis. Poslední co jí po něm zbylo. Modrá obálka s podivnými nápisy. Přesně na tomle místě ho viděla naposledy. Ponořila se do svých vzpomínek. Modrá budka mizející jí před očima. Vlasy jí vlály ve větru způsobeném mizející Tardis. Už to bylo pět let. Každý rok, ve stejný den, ve stejnou hodinu sem Amelie Pondová chodila čekat na svého otrhaného muže. Nevěděla proč. Stejně už se nevrátí. Ale už ví proč se sem pořád vrací. Čeká, a věří že se zase vrátí. Už se pro ni vrátil. Tak proč ne znovu? Už se stmívalo a Amy pomalu stratila naději v příchod jejího otrhaného muže. Vešla do hustého lesa a pokračovala domů. Brečela, už to asi nemělo cenu. Všechno jí ho připomínalo. Každý den chodila kolem obchodu s motýlky. I dnes kolem něj šla. Koukla se do výlohy, červený motýlek se na ní koukal... tak nějak nevinně. Jako by osoba která ho každý den nosila vůbec nic nezpůsobila. Jako by v tom motýlku nebyly žádné smutné ani šťastné vzpomínky. Zastavila se. Koukala na rudý motýlek a jako by to byl nějaký akční seriál. Zůžily se jí zorničky. Na motýlku byl špendlíkem přichycený tmavě modrý papírek. V obchodu už je zavřeno, nemá to cenu. Odvrátila hlavu. Nechtěla vědět co ten papírek říká. Sedla si do podřepu, tvář si složila do suchých dlaní a přemýšlela. Přemýšlela co dál. Jak bez něj bude žít. Pak se najednou její zničené tělo samo bezmyšlenkovitě zvedlo a šlo k obchodu. Sponkou odemkla zámek. Ale pud sebezáchovy zvítězil. Zabouchla dveře a tak pět minut tam stála, pak se odvážila otevřít a sáhnout do výlohy. Po prvním dotyku od motýlka ucukla. Raději zavřela utrápené oči. Sáhla na hrubý povrch látky, ze kterého je motýlek vyroben. Vydechla. Popadla papírek, zabouchla dveře a doširoka otevřela oči. Na papírku nic není. Otáčí ho pořád dokola. Nechápe to. Zmačká ho a mrští s ním do kapsy. Z oka jí stekla slza.
„TY IDIOTE!" zakřičela z plných plic směrem k nebi. Plna zklamání se sklátí ke kolenům. A pak si pro sebe něco zachraptí. Ale ta slova jsou věnována jejímu otrhanému muži.
,,Víš co? Mám otázku. Jenom jednu. Poslední... otázku." na konci se jí zlomil hlas.
,,Kde jsi?"

BY: #M & #E